JÁ A MENTÁLNÍ ANOREXIE

V mém životě nikdy nebyla nejdůležitější krása, postava, celkový vzhled, ale i přes to, jsem se dostala určitým způsobem k mentální anorexii, která je pro nemocného člověka věrný přítel, který ho neopustí ani v těch nejhorších situacích. 
Nejvíce mě ovlivňovalo okolí. Sebevědomí jsem neměla ani když mi přítel říkal: "No, miláčku, jsi krásná". Ale já jsem stále ukazovala moje tělo a vše co se mi nelíbí. Často jsme se kvůli tomu i hádali. Přála jsem si slyšet souhlas na moje připomínky k mému tělu, ale nedočkala jsem se. 
Najednou jsem začala slýchávat připomínky, abych přibrala atd...Moje maminka mi říkala, že se ji ztrácím před očima, ale já jsem to neřešila...stále jsem se sama sobě nelíbila a nemohla jsem s tím žít.....
Až jsem se dostala na krizovou váhu a začala jsem omdlívat a kolabovat ve škola a nebyla jsem ničeho schopna. 
Maminka byla zoufalá ...to samé i můj přítel, který už nevěděl co se mnou má dělat. Už to nešlo dál.... A proto bych chtěla vzkázat všem, takto posedlým holkám, jako jsem byla já, aby se zamysleli a uvědomili si, že tím neubližují jen sobě, ale i svému okolí a všem milovaným osobám svého života.

Anorexie je onemocnění, které se dá včas vyléčit, ale vzpomínky vždy zůstanou a věřte tomu nebo ne, budou pouze další překážkou života, která se nemusela vyskytnout... Byla jsem na léčení, ale i tak mám stále touhu zhubnout...

A holky neblbněte! Život přeci není jenom o dokonalé figuře!

dekuju moc :)