Už strašně dlouho řeším sama sebe.Anorexie je mi stále za zády a já si připadám, jako úplná nula. Jen strach ukázat se na ulici a nebát se, že mě někdo bude komentovat....Jsem se svém těle uvězněná a bojím se co bude dál. Častý pláč mě už vyčerpává.Kolikrát se divím, že mám stále co brečet.Ale to nejhorší co mi vadí je ta neustálá  strašná, strašná zima. Nejvíce času trávím ve svém pokoji, kde se cítím někdy strašně osaměle, ale nevadí mi to...Tam přemýšlím sama nad sebou a užírám se respektive trápím sama sebe.Vím, že nejsem jediná anorektička se sociální fobii, ale nedokážu pochopit, jak se z toho ostatní holky dostali.Moc jim závidím.Často si vyčítám, že tím trápím své rodiče a přítele.Kolikrát na ně i řvu a pak toho strašně moc lituji.Vždy si řeknu, že druhý den bude vše v pořádku a budu zase jíst.Ale jakýkoliv menší stres je pro mě špatný.Hned se mi udělá zle a nemůžu jíst.....Beru antidepresiva,ale připadá mi , že mi nepomáhají.
Ostatní lidé odsuzují anorektičky a stále říkají jak někdo nemůže jíst, ale nikdo nechápe, že je to psychické  onemocnění. Nejvíce mě vadí, že si lidé z toho dělají legraci, ale u této nemoci jde především o život.....
https://www.youtube.com/watch?v=BjiZzgkmldk  - podle mě je to stupidní!!! :(